Konkurz do skupiny Mira Šmajdy!

Ukázka pro všechny mladé hudebníky, že když se chce, tak úspěch je na dosah. Tentokrát to Branisovi nevyšlo, ale možná to tak pro něj bylo i lepší.

Jaro Závodský ve svém rozhovoru vyzdvihl Applause jako kapelu s budoucností ...
Byli jsme celkem dost našlápnutí, ale dostalo se to opět do nuly. Snažil jsem se, ale kluci neměli čas.

Jak si se dostal k Šmajdovi?
K Šmajdovi jsem se dostal tak, že Šmajda se dostal ke mě. Dal jsem si inzerát, že hledám kapelu.

Kde?
Na Bazoš.sk, kde je sekce hudba. Ohlásilo se dost kapel, které mě však nezaujali.

Kdy to bylo?
Bylo to v době největšího zoufalství, když mi velmi chyběla muzika. Stále jsem si neuvědomoval, že hudba je zde.

Kde tady?
V břiše, kde končí žebra, tam to je.

To je, jako když si vzrušený, tam to začíná ...
Asi ano, to je ono.

» POKRAČOVÁNÍ V CELÉM ČLÁNKU

---

Kdy sis podal inzerát?
Letos v lednu. Byl jsem ochoten docházet kdekoliv, přesně na čas ..., když dělám něco s láskou, je mi jedno, jak daleko je kapela. Peníze seženu, i kdybych neměl jíst. I za stravenky benzín zaplatím. Musím to nějak zvládnout.

Ozval se i někdo ze Senice?
Ne. Jednou jsem si byl zajamovat s Ondrou Kopeckým a spol .. Bylo to krásné, ale už se mi neozvali. Známe se od malička, navzájem se respektujeme, ale ty naše bubliny se jen kloužou, nepraskly.

Jak se dostal Šmajda k tobě?
Byl jsem s přítelkyní na dovolené ve Švédsku, kde mi zazvonil telefon s neznámým číslem. Říkal jsem si, že to nezvednu, ať je to kdokoli. Dal jsem ho zpět do kapsy, ale nevím proč jsem ho opět vyndal a zvedl jsem ho. Ozval se mi chrapot. Na mou otázku, kdo to je, mi odpověděl, že Miro Šmajda. Nějak mi to v dané chvíli nedocházelo, ještě jsem se přítelkyně ptal, jestli takového nezná. Lákal mě na "jamík", moje hudba ho sice nezaujala, čemu jsem se ani nedivil. I to chápal, vysvětloval mi, že když dělá pro televizi, je podobně odfiltrován. Ale zaujaly ho mé názory, které si někde "vygúglil", měl mě přešmajdovaného. Dohodli jsme se, že když se vrátím, tak si zavoláme. Spojili jsme se až na podruhé, kdy mi oznámil, že dělá konkurz na kytaristu do kapely. Požádal mě, abych se přes internet zaregistroval, jméno, bydliště, škola, zaměstnání, aparát, reference, fotka. Pak nastalo delší ticho. Najednou mi přišel v sobotu ráno mail, který oznamoval, že v neděli je konkurz. Tímto způsobem odfiltroval velké množství zájemců. Krásný manažerský tah. Kdo má zájem, tak se jeho poslané písničky naučí i za den. Poslal mp3-ky čtyř písniček. I jsem si trochu ponadával.

Překvapil tě ...
Ano, překvapil mě. Jedna písnička byla od Led Zeppelin - Rock and roll, jedna od Metallicy St. Anger, jedna jeho vlastní písnička v slovenštině a jedna česká. Nespal jsem celou noc, učil jsem se je. Kontroloval jsem si ještě na internetu prstoklad, vždy se dají najít nějaké vychytávky. Později jsem se dozvěděl, že se mu ozvalo 50 kytaristů z Čech a Slovenska. Byli tam i hajzlové z konzervatoře.

Proč hajzlové?
Neboť jsem chtěl studovat hudbu, ale nedostal jsem se k tomu. Myslel jsem to v dobrém, že jsou to kapacity. Já jsem se na elektrickou kytaru učil hrát sám. No a z těch 50 přihlášených bylo vybráno 10, z nichž přišlo 5. Dva byly z Košic, jeden z Banské Bystrice, z Bratislavy a já.

Jak to probíhalo?
Původně to mělo být v DK, ale přesunulo se to na základní školu. Ještě těsně před konkurzem jsem cvičil.

Měl tam nějaké muzikanty?
Měl tam bubeníka a basáka.

Hledal jen jednoho?
Myslel jsem si, že dva, což by byla velká šance. Šel jsem dovnitř předposlední. Poslouchali jsme za dveřmi. Byl jsem strašně nervózní, cítil jsem velkou šanci se někam dostat. Měli jsme zahrát čtyři písničky plus jednu vlastní i se zpěvem a jeden "jamík". Vycházelo to i s pokecem na čtyřicet minut. Jeden to zabalil asi v polovině s tím, že spěchá na autobus, sbalil se a odešel. :-) V porotě bylo i pět blondýn, které hodnotili image. Všichni borci tam přišli jen s kytarou, jen já jsem si přinesl celý svůj aparát, z čehož byli mile překvapeni. Jinak byli všichni velmi vážní.

Také jsem dělal konkurz do kapely, nechápal jsem je. Basák byl vynikající, bubeník také super. Ze Šmajdy mi huba padla. Mysli si co chceš, říkám ti své pocity. Cítil jsem atmosféru z těch lidí. Nabral jsem z nich životní energii. To, že tam byl úmyslně drsný manažer (Jaroslav Žigo) a vážné slečinky, jsem přestal vnímat. Jako kdyby byly za závěsem. Začali jsme hrát, peklo na zemi, zemětřesení, úžasné. Všichni jsme se řádně vyřádili, jako kdybychom se dlouho znali. Když jsme dohráli, tak blondýnky začaly tleskat. Po dvou písničkách se do mě pustil manažer, abychom energii přenesli na Mira. Tak jsme to zahráli ještě jednou, víc jsem se soustředil. Líbilo se mu to víc. Metallicu jsem odmítl hrát, tak jsme dali Led Zeppelin. Manažerovi se to zase nelíbilo, že jsem hrál s Mirem a ne s kapelou. Kopec věcí mi vytkli.

Jaké?
Abych více poslouchal kapelu, stále dokola to samé.

V čem jsi s nimi nehrál?
Nevím, začal vyprávět o energiích ...

Asi jsi vyčníval ...
Asi ano. Ještě jsme si zahráli moji písničku a šel další.
Všichni venku si mysleli, že to mám v kapse. Byla tam celkem žičlivá atmosféra. Po mně šel ještě jeden týpeček, který vyhrál nějakou gitariádu. Když začal hrát, už jsem věděl, že vyhraje. Mydlili ho asi hodinu a půl, už to bylo všem jasné. Když zpíval, nebylo rozeznat, jestli je to on, nebo Šmajda. Doufal jsem, že bude potřebovat dva kytaristy ...
Bohužel. Musím na sobě ještě hodně pracovat. Hudba je moje priorita, co umí i celá moje rodina.

Zdroj:

(www.senican.sk)