Neveselý výsledek Maxe Jasona Šmajdy Maie!

Max Jason Šmajda Mai byl posledním z řady slovenských zpěváků, kterého jsme vyslali reprezentovat naši, přiznejme si neskromně, pěveckou velmoc, do nadnárodní soutěže.

Nemluvím o nadnárodní velmoci náhodou. Minimálně posledních osm let sezónu co sezónu poslouchám z úst různých porotců, trenérů a katů, že zpěváci, které produkují jako na televizním běžícím pásu soutěže typu SuperStar, Talent či Hlas, by byli milionáři, kdyby zpívali anglicky nebo se narodili v Americe.

Max Jason Šmajda Mai je také produktem jedné z těch show, ačkoli marketingově přizpůsobeným. Heavymetalista s vzezřením křehké blondýnky, něco mezi emo a potomkem pravověrných rockerů. Vždyť ať. Vkládali jsme do něj naděje, na euforické hokejové vlně věřili v další mezinárodní finále. Internetové deníky chrlily zprávy o podmaňovaní si dalekého Ázerbájdžánu skupinou z ne zcela malé země ve středu Evropy.

Max Jason Šmajda Mai měl šanci. Byl jiný, než všichni ti splývající s komerčním davem. Odlišný vzezřením, stylem, charismatem. O finále se mluvilo tak, že by nikoho, co týden, dva dával pozor, nepřekvapilo. Co na tom, že šest předchůdců brány do exluzivní finálové společnosti neotevřelo? Co na tom, že hlasovat pro našeho favorita mohli esemeskami jen cizí státní příslušníci? Plus porota, ve které jsme podle mých vědomostí neměli přísedícího?

» POKRAČOVÁNÍ V CELÉM ČLÁNKU

---

Díval jsem se půl prvního a celé druhé semifinále. Ze Šmajda Maiovo psal Zápisník. Možná pod vlivem mediální - nebojím se napsat - propagandy, jsem po sledování tří čtvrtin soutěžících věřil, že jedna z obálek přinese na pódium jméno poraženého finalisty SuperStar ze Slovenska. Nepřinesla. Zklamání se dalo přirovnat zklamání ze špatného výsledku sportovní reprezentace. Opravdu.

Po finále jsem hledal, na kterém místě vlastně reprezentant skončil. Víte, pro úplnost. Nuže, pokud nevíte, nepotěším vás. Poslední ve svém semifinále. Počtem bodů 22 asi pátý - šestý nejhorší vůbec. Na Buranovské babičky či švédskou favoritku (vzpomínal jsem odkud byl předseda poroty? Ne? Ze Švédska přece) se díval z uctivé vzdálenosti stovek bodů. Nepomohla odhalená hruď, spuštěné kalhoty, anglický text ani energická pódiová show.

A víte co? Už jen z principu bychom měli posílat Maxe Jasona Šmajdu Maie na Eurovizi každý rok. Za ty dvě hodiny fanouškování a (evidentně slepé) víry v možný úspěch výplod písničkářské televizní show to stálo. Navrhuji vždy poslat někoho, kdo má zkušenosti s podobnou show, a vždy za vlastní. Neříkejte mi, že by se jich nedalo přemluvit deset. Nemůžeme přece zůstat před finále do konce věků. Jednou to musí přijít, zpívali už kdysi dávno No Name.

Autor: Bohumil Stejskal

(Zdroj: medialne.etrend.sk)