Miro Šmajda: Zvykl jsem si, že se řeší moje vlasy, orientace a všechno jiné, kromě hudby!

Mladý, podle médií, kontroverzní či provokativní zpěvák, hudební skladatel a kytarista Miro Šmajda brázdí v těchto dnech s novým albem "mirosmajda.com" a novou kapelou Českou republiku a Slovensko na velkém jarním turné, které má jediný cíl, a to dostat tuto hudbu mezi co nejvíce lidí.

Nedbajíc rad velkých i nepříliš velkých manažerů showbyznysu, jde si tvrdohlavě za svým cílem: rozdávat hudbu, kterou miluje, a to bez ohledu na fakt, zda to přinese nebo odnese peníze a slávu. Někdy je plný sál, jindy ne, ale Miro dále hraje, tvrdě trénuje zpěv i hru na kytaru a věří tomu, že když vloží do muziky i projevu všechnu svou sílu, energii a um, lidé to poznají a užijí si koncerty naplno. A snad na chvíli zapomenou na to, že není stále jen dobře. Z Prahy, kde momentálně žije, zavítal do Bratislavy, aby se s námi podělil o radost, kterou prožívá, ale také o své názory na život a svět kolem sebe.

Vraťme se o více než dvě desetiletí dozadu. Věděl jste od chvíle, kdy jste se začal ohlížet kolem sebe, vnímat svět, že budete zpěvák, muzikant - komediant, nebo to prošlo vývojem?

Mělo to svůj vývoj, hlavně mě fascinovali herci, akční herci, na filmech, na kterých jsem byl odchován a myslel jsem si, že toto bude směr, kterým se budu ubírat. Jako chlapec jsem sportoval, muziku jsem vnímal podvědomě, že je tu, kolem mě. Pletla se mi do života způsobem, že někdo k nám přišel, zahrál, zazpíval, pak jsem dostal první kytaru, která čtyři roky stála ve skříni (smích). V deváté třídě jsem zkoušel brnkat na kytaru a jednou jsme po vyučování seděli venku za školou, někdo něco hrál a já jsem spontánně začal zpívat. Kluci byli užaslí, že to je dobré.

» POKRAČOVÁNÍ ROZHOVORU V CELÉM ČLÁNKU

---

U nás v rodině se zpívalo, ačkoli nikdo ne profesionálně a za rok na gymnáziu jsem už měl první kapelu. V televizi začala první SuperStar, a tak jsem si říkal, však toto bych i já zvládl (smích). Zde musím ještě zmínit, že na základní škole jsem byl jedničkář, ale na gymnáziu, už kvůli muzice, známky nebyly pro mě až tak důležité. Už tehdy jsem věděl, že chci být muzikant a zpěvák. Ale rodina - víš musíš mít zadní dvířka ... Pamatuji si na večer, byl jsem prvák na architektuře, a s mamkou jsem debatoval, že já se na tu školu i tak vykašlu, nevím ještě přesně kdy, ale muzika je moje poslání. A za dva měsíce jsem postoupil do SuperStar ... Naprogramoval jsem se jednoznačně na muziku, chci ji dělat minimálně celý život.

Rodiče křičeli, plakali, prosili, vrať se do školy ... ?

Otec to velmi rychle pochopil a myslím, že i mamka, přestože si neodpustila popichování, že se musím vrátit do školy. Začaly koncerty, nahrávání prvního alba, začal jsem být soběstačný, věděla, že architekt ze mě nebude (smích).

Jak se máte?

Skvěle, jsem zdravý, spokojený, mám výbornou rodinu, přátele, výbornou kapelu, jdeme turné, těším se z nového alba, skutečně si nemám na co stěžovat ... A nejsem ani bohatý, uměl bych si klidně představit pohodový život někde v domku u lese nebo u moře s úžasnou rodinkou ...

Na toto asi babu nesbalíte - chaloupka u lesa ... Porota si na vás téměř v každém kole zgustla ve vyčítání nedostatků, ale přesto, že jste rocker, okouzlil jste ji písní z repertoáru Karla Gotta C'est la vie. Nechal jste ji někde vzadu v hlavě spát nebo se k ní vracíte?

Občas ji zazpívám na koncertě, lidé si ji se mnou zpívají a já jí vděčím za hodně, přestože jsem ji tehdy slyšel poprvé. Nová zkušenost, nový obzor. Mnozí si mysleli, že mě "pohřbí" a opak se stal pravdou (úsměv).

Babičky, maminka určitě poslouchaly božského Karla a nyní se dívali, jak jejich miláček Mirko stojí téměř rovnocenně oproti němu, debatuje s ním, rozebírá jeho píseň ...

Krásné to bylo, první velké zážitky, poznat živě lidi, které znáte z rádia, z televize, vůbec jsem neměl pocit, že jsem nějaký soutěžící, ale že jsem muzikant, kterým jsem se vždy cítil. Soutěž byla prostředek, a tak to beru. A Karel Gott je úžasný zpěvák i člověk.

V tiskové zprávě k vašemu aktuálnímu albu mirosmajda.com je věta - "někdy je plný sál, jindy ne, ale Miro dál hraje ..."

... není příjemné hrát pro 50 lidí, člověk raději zahraje v klubu pro 200-300 nebo více, ale jsem profesionál. Lidé přišli, zaplatili za lístek, očekávají maximální výkon bez ohledu na to, zda jich je tam kolem 300, nebo jsou tam sami. Nic v životě není zadarmo, třeba si to zasloužit, aby chodilo víc.

Poprvé přijít před téměř prázdné publikum - bylo to traumatizující?

Ano, ale já jsem na scéně tři roky, co můžu chtít, když jsou tady kapely na scéně 25 let, mají x-alb a stane se to i jim. Není to naštěstí pravidlo, ale jednou za čas se to opravdu může stát každému. Podobné překážky si musím projít, abych se něco naučil, mám 24 let, učím se ... Jedeme tour bez sponzora, potěší nás i když skončím na nule, přestože jsme v mínusu - cena lístku je 189 českých, přijdou lidé, zaplatíš zvukaře, šoféra, cestu a ... mnozí interpreti to ani nedělají takto. Dají přednost "firemkám".

První album jste dělal v euforii ze soutěže, možná vás vydavatel honil, tento druhý, který nedávno vyšel, je jiný v čem?

Nedá se porovnat, člověk je nováček, pod smlouvou, proti argumentům zkušeného člověka si bezmocný, tak jsem nebojoval, udělal maximum, vnímám to jako kompromisní zkušenost. Nestojím za debutovým albem na 100 procent jako za tímto novým, ale není to "průšvih", v Česku v anketě Žebřík povyhrával ceny jako Album roku, Skladba roku, Objev roku - na naše poměry fajn. Album mirosmajda.com je etický, mnohotvárný, zvukově výborný, pro mě autenticky intimní.

Má nějaké speciální poselství?

Aby lidé vnímali svět kolem sebe, nežili s klapkami na očích, protože jsou bezohlední ve vztazích, v lásce, přátelstvích, vůči přírodě, sobě samým. Řeší cizí životy, posuzují, kritizují, nenávidí, poukazují, ale rozebírám i pozitivní věci jako zrod života, je tam písnička, která je recesí. Těší mě pozitivní hodnocení od kritiků, fanoušků, přátel týkající se hlavně zvuku, textů a melodií.

Jak je možné, že 24-letý chlapec řeší takové závažné věci, poselství, když vaši spolužáci z vysoké si užívají divoké mejdany, balí baby, dělají čárky, kolik jich získali a žijí nevázaným životem?

Bavím se, pařím, čárkuji (smích), ale smyslem existence, alespoň mé, jsou naturální hodnoty, které vždy budou prioritní. Těžko se mi dívá na disharmonii, která nastává ve světě, jak se to všechno prolíná na negativní stranu. Čím dál tím více si to uvědomuji, ale je málo prostoru, abych se k tomu mohl seriózně vyjadřovat. Novináři řeší moje vlasy, orientaci, všechno jen ne hudbu a názory ... V showbyznysu to člověka nutí mít i jistou ochrannou masku, protože některé věci se například ode mne neočekávájí ... resp. by je někteří nepochopili.

Vychovávali vás rodiče ve stylu - to nedělej, to se nepatří, co řeknou lidé?

Od rodičů jsem měl velkou svobodu a důvěru, proto jsou to mí nejlepší přátelé. Prázdniny jsem trávil v přírodě u prarodičů, všichni mi opravdu dopřáli a vytvořili nejlepší a nejkrásnější dětství, jaké si člověk může přát. Tímto způsobem chci i já jednou vychovávat děti, ať si zakusí, narazí pusu, naučí se, protože rodič nikdy nemůže komandovat a usměrňovat na základě svých zkušeností cestu svého dítěte. Jsou to úplně jiné cesty, situace, podmínky. Samozřejmě rady mohou být, ale nesmí to být násilné.

Svoboda se může obrátit někdy i proti dítěti, sklouzne třeba na takzvanou šikmou plochu ...

I to může být za určitých okolností správné, aby si člověk vyzkoušel i kriminál, může tam najít vnitřní uvědomění, zůstane sám se sebou, zastaví tok vnějších myšlenek, může duševně vyspět.

" ... z recese jsem chytil fotoaparát, položil na zem a díval se do objektivu, cvaknul jsem a shodli jsme se pak, že toto by bylo dobré na obal CD ..."

Jak přijali rodiče informaci, že se stěhujete do Prahy?

Přišlo to spontánně, nebyl kolem toho zbytečný rozruch, žádná šoková terapie. Během SuperStar jsem byl prakticky tři měsíce pryč, pak jsem pendloval mezi Bratislavou, Prahou, Košicemi, i když "základna" byla v Bratislavě. Pak jsem jakoby prázdninoval v Košicích a pak už přišla Praha. Pravdou je, že jsem se snažil jezdit poměrně často domů, což nyní není zcela možné - zkoušky, turné a promo aktivity. Cítím z telefonátů, že jim chybím, chybí i mně, protože opravdu i s rodiči i se starými rodiči máme krásný vztah, 800 kilometrů je dálka, ale život to takto zařídil, musím si projít i touto cestou.

Čtete hodně?

Rád, ale mám méně času než jsem chtěl a nečtu romány. Zajímají mě knihy, jejichž obsah mohu aplikovat v mém životě, které mi něco dají. Témata o zdravém životním stylu, biologii, psychologii, anatomii těla, duši, medicíně.

Anatomie těla - sám procházíte v rámci vlastního těla změnami. Před časem jste upoutal obrovskými svaly, cihličkami na břiše, teď jste o dost hubenější ...

V září 2011 jsme debatovali a v rámci toho jsem zmínil, že jsem schopen v průběhu čtyř měsíců přibrat 15 kilo v posilce a dal jsem to. A opravdu to bylo bez dopingu, jak mě obvinili, protože můj postoj k vlastnímu tělu mi ani nedovoluje něco podobného užívat a dopovat se. Pak přišlo období, přestal jsem cvičit, vědomě s jistým cílem, o kterém možná v budoucím rozhovoru, zhubl jsem 15 kilo na svou normální hmotnost, a kdo ví? Možná zanedlouho začnu zase cvičit ... Rád experimentuji a na kom už mám experimentovat, když ne na sobě? Je to moje právo na mou životní cestu, když chci, můžu mít sto kilo, když ne, budu mít méně.

Momentálně se těšíte z pozitivních reakcí na album mirosmajda.com a kdesi v hlavě už zrají plány, co dál, kam se posunout v muzice, jak ji vyšperkovat?

Začal jsem pracovat na anglickém albu. Předznamenal ho singl Don't Close Your Eyes, se kterým jsem se zúčastnil Eurovize. Album bude tvrdší a nebude to pod jménem Max Jason Mai, pro mě je to uzavřená kapitola. Představím ho až přijde správný čas. Odprezentuju jej samozřejmě v Česku i na Slovensku, i když to není prioritní cíl pro anglickou rockovou desku, protože je to asi jako kdybych šel prodávat lyže do Indonésie (smích).

Po turné se chystáte do Ameriky, ne prvně ... Co vás na ní láká?

Touha po nových obzorech, nových možnostech, pro mě je podstatné stále se učit, posouvat dopředu, možná i přijít na nové myšlenky. Nemám ani termín, ani nevím jestli se někdo přidá, rozhodně nemám diář, že toto a toto plánuji, prostě se vezmu a jdu.

Kapela - je nová, jak jste k ní přišel?

Asi rok a půl jsem fungoval bez kapely, toto uskupení momentálně funguje pod značkou projektu mirosmajda.com. Kapela hledala zpěváka, ozval jsem se jim, což bylo docela zajímavé, intuice mi říkala, že s těmito klukama mám něco zažít, a jde to, myslím, že jsme výborná parta. Album jsem měl hotový, když jsme se poznali, tak jsme nacvičili skladby, a teď si naplno užíváme tour.

Samé zajímavé věci kolem vás - nahrál jste si nástroje, nazpíval písničky, vokály, ale že jste si i obal nafotil, to už se nechcete s nikým o nic dělit?

Při nahrávání mám rád soběstačnost a svobodu v tvorbě, aranžování, usnadňuje to dost práce a šetří tuny času a práce. Fotky mi fotila Katka Brics, na závěr jsem jen z recese chytil fotoaparát, položil na zem a díval se do objektivu, cvaknul jsem a shodli jsme se pak, že toto by bylo dobré na obal. Rád experimentuji v mnoha oblastech, které souvisí s tím, co dělám, a pokud se to podaří udělat dobře, tak nevidím důvod to nepoužít.

Děláte rád rozhovory?

Velmi, pokud to nezačíná otázkou - co ty a vlasy? No mám je, narodil jsem se s nimi, doufám, že mi dlouho na hlavě vydrží. Nebo - si heterák? Co je to za tupost, aby někdo řešil něčí orientaci, díval se na homosexuály jako exoty? Však ať si užívá kdo chce s muži, kdo chce se ženami, je to jeho osobní věc ... Se mnou se dá debatovat opravdu o všem, nemám problém, ale díky bohu za každou normální otázku, protože na hlouposti se těžko normálně odpovídá.

První singly, s nimiž vyrazíte do rádií, případně klipy?

Jednoznačně Nostalgie a speciálně se těším na recesi s písničkou Bullsh*t, což bude dobrá zábava, doufám, že to bude hrát co nejvíce rádií. To je celé. Živě si je budete moci poslechnout na koncertech v Ostravě 23. dubna, Liberci 26. dubna, v Brně 2. května, v Bratislavě 3.května, v Žilině 4. května, 10. května v Popradu a 11. května v Havlíčkově Brodě a veškeré info najdete na facewebe www.mirosmajda.com

Rozhovor připravila Anka Olvecká

(Zdroj: www.rozhovory.sk)