Miro Šmajda: Od rocku k popíku!

Jedním z divácky úspěšných programů televize KOŠICE:DNES je relace Nečakaný hosť. Jak prozrazuje název, naši redaktoři nečekaně přepadnou známou osobnost doma, ve studiu, na pracovišti či kdesi na ulici, aby ji vyzpovídali.

Vyzpovídali jsme i zpěváka, kytaristu, skladatele, textaře a producenta Mira Šmajdu, alias Maxe Jasona Maie (*27. listopadu 1988, Košice), finalistu soutěže Česko Slovenská SuperStar v roce 2009 a reprezentanta Slovenska na Eurovision Song Contest v roce 2012 v ázerbájdžánském Baku.

Řekni mi tři věci, které miluješ na Košicích...
Kamarády, rodinu, přírodu.

Proč ses přestěhoval do Prahy?
Protože tam zase miluju jiné věci než kamarády, rodinu a přírodu.

Jaké?
Hraju s kapelou zejména v Čechách, takže mě to tam nějak zavanulo.

Co ti SuperStar dala a co ti vzala?
Upřímně, já nepřemýšlím nad věcmi, které mi vzala. I věci, které jsem pociťoval, že byly v určitých momentech, dejme tomu, negativní, pak dospěli k nějakým pozitivním závěrům nebo zkušenostem.

Na hudební scéně jsi už sedm let. Za ten čas jsi vystřídal neskutečně mnoho jmen a kapel. Proč?
Nevím... Když se podíváš na internetu na různé zpěváky, tak tam mají i 30 projektů, v nichž působili...

---

A co tvůj pseudonym?
Max Jason Mai? Byl to logický krok, protože jít na mezinárodní scénu se slovanským jménem není podle mě úplně šťastné.

Jsi vegan, mám pravdu?
No, v podstatě ano, i když ne tak úplně. Například si dám někdy v létě, kdy je sezóna, brynzu. Mám ji hrozně rád, i ovčí sýr.

Co tě vedlo k veganství?
Asi zvědavost. Bylo mi 18 let, takže už to bude 10 let, co takto funguji. Přečetl jsem si knihu o chlapíkovi, který se dal na syrovou stravu a dá se říci, že mu to zachránilo život, protože byl na pokraji smrti. A říkal jsem si, že když může něco takto pozitivně fungovat na tělo, je třeba to zkusit. Tak jsem prostě ze dne na den, strašně radikálně, na to nastoupil. Protože já jsem takový člověk - když mě něco zajímá, tak to chci zkusit hned a pořádně, se vším všudy.

Je něco, co jsi musel pro svou kariéru udělat a za co ses styděl?
Ne, fakt, není asi nic takového. Jasně, člověk si řekne, tohle bych udělal jinak, támhle bych udělal jinak, i teď mi to napadne, ale na druhou stranu se bojím toho, že kdybych udělal něco jinak, tak by se věci vyvíjely možná negativně.

Máš trému?
Víš co, už ani ne. Trému mám tehdy, když mám hrát před rodinou. Ale když jsem na pódiu a mám před sebou 5 000 lidí, nemám ten pocit.

Jak jsi s ní bojoval, když si ji měl?
Většinou jsem se zvykl nějak rozpumpovat, rozcvičit, abych vyplavil ten adrenalin z těla.

Jaký je tvůj životní cíl?
Asi žít tak, abych byl spokojený po každé stránce - naplněn i po pracovní, i po soukromé...

Momentálně se cítíš naplněn?
Ano, dělám věci, které mě baví. A protože muzika je moje hobby, tak mě to opravdu naplňuje. Snažím se být obklopen lidmi, se kterými si rozumím, přáteli, rodinou. Jde to tak ruku v ruce. Cítím se zdravý a od toho se odvíjí mnoho věcí v životě. Takže nemám důvod být nespokojený.

(Zdroj: www.kosicednes.sk)